v podstatě už asi desátý článek od doby kdy jsem se naposled ozvala. A stejně vždycky skončil v koši. Hrozně mi chybí blog. Můj happy little cinnamonland! Kterej už vlastně ani tak happy není. Nevim, možná stárnu a nebo už fakt nemám čas na to co mám ráda. Práce mě úplně pohltila, v kladným slova smyslu. Čím víc jsem zaneprázdněná tím míň mám čas přemýšlet. No a každou volnou chvilku jsem s L. se kterým je jako s jediným všechno ok. Jinak je všechno na pí*u. Teď si tak uvědomuju, že mám už problém cokoliv psát v češtině, skoro nic mi hlavě nedává smysl tak jako v angličtině. No já nevim no...
Zpět k věci. Od té doby co má šéfová rakovinu, jsem tak nějak sama za sebe, a musim si se vším poradit sama. Do toho jsme rekonstruovali bar, což bylo jedním z nejhektičtější měsíců tady, a tak jsem v tomhle chaosu ještě nedostala smlouvu, a doma jsem kvůli tomu měla strašný dusno jako kdybych nebyla dospělej člověk a neměla vlastní rozum, no prostě veškerá podpora z rodiny mi chybí. Takže s mámou si už skoro nepíšeme. Za měsíc jedu domů na Vánoce. Vánoce miluju, ale letos bych je nejradši zrušila, kdybych mohla. Doma je jen samej hejt a stres. Takže si s L. uděláme svoje vánoce až se vrátím.
A já? Už pár měsíců jsem v naprosté psychické pohodě. Můj poslední panickej záchvat byl ještě v létě a to bylo ještě u host-rodiny (která mě mimojiné už několikrát prosila jestli se nechci vrátit) i všechny ty moje úzkosti se zdají být pryč, takže jsem relativně v pohodě, i když teď nejvíc bojuju ze sebedůvěrou a sebevědomím, v podstatě se vůbec nemám ráda, a jsem celkově jsem plná vzteku a hněvu! A taky strachu ze všeho co se děje...
možná zase někdy příště
Vaše smutná Cler xxx
3 komentářů:
Achjo Kočko, mrzí mě, že to vše není úplně ok. Na druhou stranu já vždycky říkám, že, když je špatně, znamená to, že bude zase dobře. Líbí se mi, že si propadla práci a že si spokojená s L., to je hodně důležité, mít příjem a někoho na koho se člověk může vždy spolehnout. To ostatní je jen otázka času, hlavně se nevzdávat.
xx
Z části asi vím o čem mluvíš. Taky když jsem s mým Nu (přítel), tak je vše ok, ale jak se vynoří dallší lidi, je vše jaksi na odstřel. Nebo teda někdy.
jako bys mi mluvila z duše ... mám to všechno úplně stejně.
Post a Comment